| |
| |
 |
 |
|
| |
Vše začalo ve ČT večer,
když přišla od Kangi zpráva, že cestu zapíchli v
Pardubicích a tak
půjdu nahoru sama (akorát jsem přijížděla do Špindlu).
Během odpoledne
začalo přívalové sněžení ... Lanovka už nejela ale
dostala jsem zoufalý
nápad zkusit stopnout na Pláně rolbu, drze rovnou dole u
lanovky. A ono
to vyšlo! A nebyla to ledajaká herka, ale dinosaurus! Za 8,5
milionu,
co za hodinu provozu zbaští 24 l, je
hypermoderní a
umí úžasný kousky včetně postavení se na
zadní. "Slečno, spěcháte moc?"
"Vlastně ani ne, jen se mi to nechce šlapat s batohem celý
nahoru ..."
"Tak ještě cestou něco upravíme" a vyjeli jsme směr Hromovka a
tou
hezky dolů, super pohled. Pak pečlivá práce radlice když
bylo třeba
zachovat nepoškozeného sněhuláka. V kabině nám k
tomu hrál Cimrman.
Rolbař se představil jako "Ferda Mravenec, práce všeho druhu" a
vyhodil
mě až na rozcestí na Pláních. Po seskočení
z pásu jsem zapadla po pás,
batoh v prašanu zmizel ... "Slečno, jste docela odvážná,
šťastnou
cestu." Ehm, že na magistrále zapadnu do pasu a že půjdu sama
jsem taky
nečekala, tak odvážná abych do tohodle šla
plánovitě opravdu nejsem.
Budou to hodně dlouhé 4 km ... Ohlížím se zpět,
jestli se vůbec
pohybuji vpřed. Sněží tak hustě, že čelovka je
nepoužitelná. Pohyb je
vyčerpávající. Konečně Klínovky. Jenže
magistrála byla podle rolbaře
projetá před 2 dny, a ačkoli to vůbec nebylo vidět, aspoň trochu
podklad měla. K chatě nejel nikdo a tak se na posledních 300 m
už
nebořím po kolena, ale do pasu. Snažím se zavolat
Bizonovi, aby mi
přišel naproti, ale není signál. Píšťalka taky
nic. Blikání čelovkou
nic. Snad tedy mířím k správné chatě. Po 2
hodinách boje na místě.
Kluci mě viděli, ale světýlko se prý pohybovalo tak
pomalu, že zavrhli,
že bych to byla já. No, to jsem v tom byla zrovna nad pás
a nemohla ven
... V chatě je úžasně. Ráno vyrážíme na
běžky, na magistrálu se plazíme
po čtyřech. Přijíždí dinosaurus a chvíli si
užíváme manšestr, odpoledne
už to vůbec není znát. Trasu určuje dinosaurus,
jiný plán nepřipadá v
úvahu. Výrovka vydá bohatě na celodenní
tůru.
Během
pátka postupně
dojíždá většina osazenstva. Sobota je podle
stejného scénáře - doplazit
se k magistrále, doufat v příjezd dinosaura, ale dnes
nepřijel.
Takže celodenní tůra na Výrovku, jít se dá
jen tam, co šel štrůdl
běžkařů v poslední půlhodině. Na zpáteční cestě se
Pavle oddělilo
vázání od lyže, tak Ctirad předvádí
bravůrní běžko-koloběžko styl.
Absolutně nejlíp je v chalupě u okna, cizí
neštěstí vždy potěší.
Stopujeme různým skupinkám, jak dlouho jim trvá
úsek mezi 2 tyčemi,
rekord je kolem 10 min.
V průběhu večera
mi
začíná být jasné, že z odpoledního
sranda-hecu s koupelí se už asi
nevykecám. Kluci roztápějí brutar.
Začínám si představovat, jaká při té
taškařici může být zima. Vyjasňuje se, je nádherná
noc, ale taky asi
-15. Kluci vynášejí vanu ven a všichni si chystají
foťáky. Nu dobrá,
sranda musí být. Svléknout se v teple u kamen,
rychle ven, hups do
vany. Voda skoro na opaření a koupel je super! Nakonec je o vanu
zájem,
vystřídáme se 4, kluci střídají horkou vodu
a válení ve sněhu. Chybí
jen pískací kačenka.
V neděli, kdy
většina z
nás odjíždí se proubouzíme do
nádherného sluečného dne. Každý ještě
rychle někam vyráží. Já konám
záškodnickou činnost a jdu na sněžnicích
na Studniční horu vyfotit si nejlepší pohled na Sněžku,
naštěstí nejsem
přistižena při činu. Ctirad s Pavlou jdou k lanovce čekat až
dorazí
dole náhornému cestujícímu svěřené
Štěpánčiny běžky, aby měla Pavla na
čem dál jezdit a nemuselo se dolů. Zpět na chatu,
loučení, konečně
vysněný manšestr na cestě do Špindlu. Autíčkem se
skialpinistickou
příbramskou sekcí do Prahy. Od
očekávání se víkend lišil docela dost,
ale zážitky byly silné! Poučení pro příště:
vyrazit na Klínovky na
combíkách sprintech je když si k tomu člověk nevezme
ještě sněžnice
dost frajeřina ...
